Ivan Ambrož

Společná fotografie z poslední návštěvy u Libora Vojkůvky ve Šternberku ze dne 29.9.2015



Ing. Ivan Ambrož

Fotograf nás zachytil s malířem Josefem Velčovským na výstavě v galerii Rubikon v Olomouci. Bylo to příjemné setkání s mnoha českými malíři a také s majitelkou galerie, paní Bronislavou Paučkovou, která uspořádala společnou autorskou výstavu u příležitosti svého významného životního jubilea.                                       Ing. Ivan Ambrož

Ve středu 17.7.2013 jsem ve Šternberku navštívil Libora Vojkůvku a takto nás spolu zachytila jeho paní.
Kromě příjemného přátelského posezení jsem si odnesl další nové poznatky v malířské tvorbě a návštěva téměř jako vždycky byla inspirací a důvodem pro cestu pro barvy, štětce a další malířské pomůcky, pro které stejně jako Libor Vojkůvka jezdím mnoho let do Vídně.

Ing. Ivan Ambrož

Malířská tvorba Ing. Ivana Ambrože

Největším a také časově nejnáročnějším koníčkem mého dlouholetého kolegy a kamaráda Ing. Ivana Ambrože, vedoucího Lesní správy Myslejovice u divize Plumlov, je malování. Této své zálibě se věnuje již více než dvacet leta jeho obrazy, které se svým stylem nejvíce blíží tzv. snovému realismu, jsou v našem regionu dobře známé a obdivované.
Rodák z nedalekých Otaslavic (1958) absolvoval po ukončení základní školy gymnázium v Prostějově a potom studoval lesnickou fakultu Vysoké školy zemědělské v Brně. Po promoci v roce 1982 nastoupil na Lesní správu Myslejovice, kde pracuje dodnes.
Abych kolegu i jeho tvorbu alespoň trochu přiblížil i ostatním zaměstnancům podniku, dovolil jsem si požádat ho o odpovědi na několik málo otázek:

Na úvod obligátní otázka - jaké byly Tvé malířské začátky?

Při studiu na gymnáziu v Prostějově jsem si jako nepovinný předmět zvolil výtvarnou výchovu. Zde jsme probírali základy kresby, dozvěděli se něco o výtvarných technikách a stylech, o perspektivě a používání barev. Užitečné byly také návštěvy galerií, kde jsme získávali přehled o autorech a zkušenosti se zákonitostmi spojenými s tvorbou a výstavbou obrazu. S opravdovým malováním jsem začal mnohem později, až někdy kolem roku 1990. Bratr mi tehdy půjčil štětce a asi deset olejových barev. Vzal jsem kus lepenky a na ni zkusil namalovat krajinu. Tak vznikl můj první obraz.

Kterým námětům dáváš při své tvorbě přednost?

Zpočátku mi byla nejbližší krajinomalba. Maloval jsem krajiny v okolí rodných Otaslavic. Teprve později přibyly postavy, zvířata a všelijaké ostatní předměty, které nás obklopují. Z rostlin jsem si nejvíce oblíbil hořce, jsou také nejčastějším námětem mých obrazů. Z živočichů se na obrazech objevují nejčastěji motýli, brouci, ale také ryby.
Za zmínku stojí námět na obraze „Zátiší s T.G.M.“ Zde jsem se nechal inspirovat italským malířem G. Arcimboldem (1527-1593), který maloval portréty složením neživých předmětů, především ovoce. Pokusil jsem se, stejným způsobem, takový portrét namalovat.
Další náměty jsem čerpal z literárních příběhů, jiné vznikly zcela náhodně, každý obraz ale má svůj příběh.

U Tvých obrazů převažuje olejomalba, proč se věnuješ právě této technice?

Olejomalba je někdy nazývána „královnou všech technik“. K nám se dostala v období renesance. Je to jedinečná technika, která umožňuje dlouhodobě pracovat s barvami, protože pomalu zasychají, a tím umožňují provádění plynulých barevných přechodů, stupňování sytosti barev a také malování nejjemnějších detailů. Mícháním olejových barev se dá vytvořit nekonečně mnoho barevných odstínů. Olejové barvy jsou ze všech barev nejvíce stabilní, ani po letech neztrácejí svoji barevnost. Zároveň je to ale technika poměrně složitá, protože jednotlivé barvy zasychají různě dlouhou dobu, každá má jinou krycí schopnost a každá ovlivňuje směsi s jinými barvami jinak. Při nedodržení správných postupů navíc hrozí popraskání a znehodnocení malby.
Potřebné zkušenosti s olejomalbou jsem získával postupně, především čtením odborné literatury. Pouhé studium literatury ale nestačí, nejvíce se dá naučit od zkušeného malíře. Proto jsem se rozhodl zajet do Šternberka a zde navštívit známého malíře Libora Vojkůvku. Setkání s ním bylo velice přátelské a pro mě znamenalo zásadní kvalitativní posun v mé malířské práci. Od Libora Vojkůvky jsem získal zkušenosti s přípravou plátna, jeho napínáním na rám a šepsováním. Ovlivnil mě ve výběru a míchání barev, v používání vhodných štětců, olejů, laků a ostatních pomůcek nezbytných pro olejomalbu. Všechny tyto zkušenosti mají zásadní vliv na konečný vzhled obrazů, na jejich zářivost a také na jejich životnost.

Olejovými barvami se dá malovat různými způsoby, máš nějaký svůj styl nebo techniku?

Oblíbil jsem si techniku starých mistrů, která spočívá v malování obrazu postupně ve vrstvách. Nejdříve se vytváří podmalby. Na ně se nanáší střední vrstvy a pak teprve tenké lazurní vrstvy. Výsledná barva je pak dána optickým součtem těchto jednotlivých tenkých průhledných vrstviček barvy. Kdysi jsem nanášel čtyři až pět vrstev lazur, nyní je to zhruba dvakrát tolik. Vždy se musí čekat několik dní, než nově namalovaná vrstva úplně zaschne. Pak se teprve může na ni nanášet vrstva další. Z tohoto důvodu je tato technika pracná a pomalá. Namalování jednoho obrazu pak trvá měsíce, některé větší jsem dokonce maloval déle než jeden rok. Své zálibě se věnuji především v období od ledna do poloviny května. Když už se do malování pustím, vydržím pracovat třeba i deset hodin denně.

Vystavuješ někde své obrazy?

Vernisáž mé první samostatné výstavy obrazů v Muzeu Prostějovska se konala dne 23. 9. 2010 a s úvodním slovem zde vystoupil Libor Vojkůvka. Výstava trvala téměř dva měsíce a vystavil jsem zde celkem 17 obrazů. V současné době mám jeden obraz v galerii Rubikon v Olomouci.

Prozradíš něco ze svých „malířských“ plánů do budoucna?

V současné době připravuji další samostatnou výstavu v Olomouci. S galerií jsem domluven na počtu třiceti obrazů, chci namalovat i několik rozměrnějších pláten. Vzhledem k pracnosti malby a časovým možnostem to bude nejdříve za čtyři až pět let.
Mým největším přáním je, aby se moje obrazy líbily a vyvolávaly v lidech příjemné pocity a dobrou náladu. Více se můžete o mé malířské práci dovědět na webových stránkách www.ivanambroz.cz.

Děkuji za rozhovor a přeji Ti za sebe i kolektiv spolupracovníků hodně dobrých námětů, nových nápadů a nevyčerpatelného elánu při Tvé další tvůrčí práci.

Ing. Jiří Korhon